"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Gothic party úvod

18. prosince 2017 v 12:45 | Dixx Erin Wolwure |  Gothic party
Liliana a Careva dostaly pozvánku na gothic party. Ale nebylo na ni od koho je. Jen adresa s nápisem " Přijďte" . Obě sestry na to hleděli jako na výbuch atomové bomby. Vůbec netušili kdo jim to mohl poslat. Našly to na svých stolech v pokoji. Pro každou tu byla jedna tajemná pozvánka. Mělo se to konat tři dny po Halloweenu ve staré kotelně. Obě sestry byli totiž gothic a upíří sestry. Avšak jen i se svými schopnostmi nedokázali určit jak se to vzalo na jejich stolech ani kdo ke zve. Vůbec to nechápaly. Avšak rozhodly se, že půjdou. Měly svůj upíří klan a dost velký, který by je ochránil před lovci. Ano tento klan vedly obě. Normální klany mají jednoho vůdce, ale klan Černého Srdce měl dva vůdce. Domlouvali se telepaticky na různé vzdálenosti. Careve měla krásné rudé dlouhé vlasy a zelené oči jako kočka a Liliana měla černé krátké vlasy a rudé oči, které se ji měnily do černa, ale když byla v lidské podobě měla temně šedé oči občas stříbrné. Zrovna se chystaly na Halloweenskou školní párty. Černé rty, černé nehty, černé oční stíny. Careva si vzala dlouhé černé šaty a do vlasů černé růže a Liliana si vzala rudé uplé šaty černé síťované potrhanè punčochy a černé návleky na ruce, které zakrývaly její zjizvené ruce. A vzala si výjimečně své černé boty na podpatku, které normálně nenosila. Jelikož byl podzim tak si vzaly i saka. Careva si vzala rudé sako a Liliana černé. Pak si vzaly své černé gothic kabáty. Byly na střední umělecké škole. Jen Careva byla na malířskè a Liliana na spisovatelské ale obě jsou na té samé škole.
 

Svět za tajemnymi dveřmi

17. prosince 2017 v 21:35 | Dixx Erin Wolwure |  Pŕíběhy bez pokračování
Seděla na hřbitově a malovala černou tuží prostředí kolem sebe. Milovala malbu a kresbu. Bylo to její život a vášeň. Byla zvláštní. Prostě dokázala být svá a to ostatní nechápali. Ano tento svět je plný tupých stádových ovcí a proto ji neměli moc v lásce. Ona totiž uměla o věcech přemýšlet. A to ostatní kolem ní nedokázali. Byla na ně moc přemýšlivá a chytrá. Proto neměla moc přátel. Ale měla nejlepší kamarádku se kterou jsou nerozlučitelné. Jsou jako sestry. Milovali se jako sestry. Přítelkyně na život a na smrt. Jednou se Elvíra s Caren toulali po hřbitově a najednou se před nimi zjevilo něco nepopsatelného. Civěli na to s otevřenými ústy jako přimražené. Zvedl se vítr a pak je to vcuclo do sebe. Objevi se na nějaké louce . Někde úplně mimo realitu, kterou znali. Všude rudé květiny, černé stromy a bílá divná půda pod nohami. Tekla zde rudá řeka. Či co to bylo. Ano ta voda byla rudá. Jako krev? Pobíhali zde zvláštní tvorové.

Asi zdejší zvěř? Je to možné? Kde to jsou? Jak se tu vzali? Co je to za místo? Vánek si hrál s jejich vlasy. Ty prapodivný tvorové pobíhali kolem jako by je neviděli. Elvíra se pokusila dotknout se jednoho stromu , ale její ruka prošla skrze strom. Je to jen sen? Zdá se jim to? Co to je za místo?

Všude černé stromy a velkè divné náhrobní kameny a obrovské sochy různých andělů. A opravdu ta řeka byla snad zbarvena krví. Je to vážně krev? Kde to sakra jsou? Chodí v prostoru. Je to jako optický klam. Pak si uvědomili, že se jim zobrazuje to na co právě myslí. Ale ty bytosti se jim nezdáli. Přišla pro ně osobně smrt. Ano byli uvězněni v astrálu. Ano ta brána byla do světa mrtvých . Ale ta brána je vcucla takže neměli moc na výběr. Ale neviděli proč tu jsou. " To jsme jako mrtvý?" pronesla Elvíra ke smrti. Ne zděšeně spíše s úlevou. " Ne tak úplně. Nejste lidi a ani jste nikdy nebyli. Vítejte doma." pronesla smrt. " Jste démoni jen Caren je démoní vlkodlak a ty Elvíro jsi démoní upír." pronea smrt k Elvíře.

" K tomu jste obě mé děti. Děti samotné smrti a jste sestry. Ne jste opravdu sestry. Byli jste stvořena jedna pro druhou. Schválně jste tak byli stvořené spolu totiž máte o to větší moc a sílu. Spolu jste neporazitelné." pronesla k nim smrt. Dívky se na sebe překvapeně zahleděli. Caren měla na zemi přítele a když se dozvěděla pravdu chtěla zmizet. Přestat existovat. A Elvíra bez Caren nemohla žít. Tak se též chtěla nechat zničit. Avšak Elvíra milovala jednoho démona jen se někde zatoulal a nikdo nevědel kde. Takže Elvíra měla dilema. Nakonec se z Caren a Elvíry stali dvě černé růže. Avšak proč růže? No přestali vnímat vlastní existenci ale měli možnost opět žít. Sice zde, ale měli možnost volby. Svým způsobem. Nakonec se Elvíry láska objevila a když zjistil, že je Elvíra mimo tak chtěl být též černou růží vedle ní. A tak zde byli tři černé růže bez známky života.

Havraní křídla a netopýr 2. Chaos v chaosu

17. prosince 2017 v 19:14 | Dixx Erin Wolwure |  Raven wings and bat
Ano úryvek z jejího předlouhého žití a zajímá vás o jejím životě více? Tak čtěte dále a neodcházejte. Vím její život je lehce chaotický. Tak snad vás to milí čtenáři neodradí. Ano pocházejí z Abbysu , ale v lidském světě se poznali až po mnoho staletí dále na noční škole Hanwer. Ze začátku si jeden druhého moc nepamatoval. A ani jeden si nemohl vzpomenout odkud se znají. Cítili už od začátku to silné pouto mezi sebou a oba cítili, že se znají celou věčnost. Jen jak říkám nemohli si vzpomenout odkud. Pamatovali si svou minulost z tohoto světa i věděli co jsou jen jim byli vymazány vzpomínky na sebe. Vše si z těch staletí pamatovali celé své životy. Na lidském světě nebyli nikdy zabiti jen žili každý jinde a sám za sebe. Jednoho večera se objevil u nich na škole. Měl dlouhé blond vlasy , modrè oči a na sobě černou košili a kalhoty a černý gothický kabát. Zamilovala se do něj tehdy na první pohled. Tak silně. Její láska k němu je silnější než smrt. A to kvůli těžkým depresím má za sebou hodně pokusů o sebevraždu. Jen ho nebyla schopna poprvé oslovit. Byl tak nádherný když tam tak stál. Přesně z jejich snů jako dělaný.

Ano vždy o takovém snila. O dlouhovlasém blind princi v černé či přímo goth. Cítila, že ho odněkud zná, ale za boha si nebyla schopna vzpomenout odkud. Byl ji tolik povědomý. Jen si říkala, že tak dokonalý princ by se s takovou zrůdou jako je ona ani nebavil a tak ho neoslovila. Řekla si, že ho osloví příště. Na tu noční školu, ale nastoupil až čtyři roky po tom co ho tam spatřila. Ano poprvé ho spatřila na jednom srazu. A on příště nepřišel. A po těch letech na něj zapoměla. Čtyři roky na to nastoupil do noční školy Hanwer. Tam už ho oslovila a zjistila jak se jmenuje. Orinwe Sallywely. Cítila už tehdy, že není člověk a též si začala vybavovat jeho pravou podobu. Bílá kůže, rudé oči, nádherný havraní černé křídla. Ano už věděla kdo je to. Její největší láska. Vzpomínala na nejhorší chvíle svého života před tím než se to stalo. Tehdy na škole byl zadaný s Hedwikou Mollywe. Raven se tehdy opět pokusila zabít. Tentokrát to bylo tekuté stříbro. Ano vypila tekuté stříbro. Jenže zapoměla na to, že jako královna démonů je též nesmrtelná jako on a nějaké stříbro ji nic neudělá.

Hedwika ho, ale po dvou měsících opustila a on se zabil. Nikdo doteď neví co přesně se stalo, ale ona jediná věděla, že je naživu. Přeci jen Raven jako královna démonů věděla že žije. A tak se rozhodla ho najít. Ano musí svou největší lásku najít. Nesmí se zabít i kdyby to nějak šlo. Ještě ne. A čas plynul... Po dvou letech o něm dostala zprávy. Ano čeká tu na svou největší lásku. Občas ji realita splývá s fantazií. Trpěla i bludy a ve svých představách byla dost často. Takže létání na dracích byla jen její fantazií. A to, že je s ním je její největší sen. Nic více si nepřeje než aby byl živý a s ní, ale to se asi nikdy nestane. Žije ve svém tajném světě s ním. Nenávidí realitu, protože realita moc bolí. Ano realita bývá krutá. Proto se Raven zavírala do světa mimo realitu. A on jako pán draků je i z části drak. Měnil se ve fialovo-černého draka. Jednoho večera ji pokousal. Prostě to nevydržel a proměnil ji v draka. Ona je černo rudý-drak. Raven ho opětovně proměnila v děmona a udělala z něj svého krále na trůn.
 


Havraní křídla a netopýr 1. Realita, sny a bludy

17. prosince 2017 v 13:48 | ╬ Gothic Soul ╬ |  Raven wings and bat
Byla mladá. Bylo ji teprve sedmnáct let. Chodila do noční školy Hanwer. Milovala černou barvu. Byla to mladá samotářská dívka co sedávala v koutě s knihou a v sluchátkách puštěn Marylin Manson. Milovala gothic subkulturu. Ale na akce v té době nechodila. Ano byla to mladá gothic dívka. Gothic byla od svých třinácti let. Chodila v potrhaných punčocháčích, síťovanýmy návleky na rukou, sukních i kalhotech. Převážně v černé. Milovala černou, krvavě rudou, bílou, se stříbrnými doplňky. Do školy chodila s býlím pudrem, černými rty, i nehty, a černými stíny. Nosila krátké vlasy s výholy po obou stranách. Ano byla závislá na výholech od svých dvanácti let. Jo čas plyne. Vzpomíná na dávnè časy. Teď je ji dvacet pomalu dvacet-jedna . Sedí u svého bloku a píše své vzpomínky střižené svou fantazií. Ano nudí se tak píše další část svého života. Asi se potřebuje vypsat. Kolik řádků napíše to neví. Její jméno je Raven Kirk. Miluje havrany a netopýry.

Měla doma ochočeného netopýra Morgena, černou kočku se zelenýma očima Riku, hada Gloren a tři havrany Dolores, Dravena, Kirka. Žila v opuštěném hradu z jedenáctého století a spala v dřevěné rakvyco si nabarvila na černo a namalovala si na ni rudou růži s bílou lebkou. Nenáviděla světlo. A trpěla alergií na slunce. Ne, že by ji slunce přímo zabilo, ale oslepovalo ji a dělali se ji z něj puchýře na kůži s rudými fleky. Její přítel Orinwe Sallywely nebyl člověk. Byl nesmrtelný. Byl to padlý anděl s nádhernými černými havraními křídly a ona zase měla netopýří křídla. Ale nikdo jiný než oni dva neviděli jejich pravé podoby. Na venek působili jako gothici či dark people. Prostě jako podivíni v černé. Ona byla královna démonů a on první padlý anděl. Živili se lidskou energií a lidskou krví občas lidským masem. On žil v kryptě v nedaleké malé vesnici Drop. Jemu bylo navždy osmnáct a ji navždy sedmnáct, ale jen vzhledově. Raven bylo ve skutečnosti 350 000 let a jemu 465 000 let, ale v lidských letech byli mladý. Takže na jejich lásku a vztah se lidé dívali divně.

A kdo z "normálních" lidí by se na tento pár díval "normálně"? Jejich láska byla nesmírně silná. Raven v lidském světě pocházela z 18. Století a Orinwe z 11. Století. Ano už staletí po nich jdou lidští lovci dèmonů, upírů, vlkodlaků, andělů. Raven pochází z Viktoriánské Anglie a Orinwe z ranného Středověku. A lètali spolu na černo-zeleném drakovi . Zuw byl Orinwe drak. Ale byli skrytý před lidmi aby o něm nikdo nevěděl. Zuw ovšem spálil několik vesnic a měst. Orinwe nebyl jen jen padlý anděl, ale i pán draků a Luciferova pravá ruka a Raven byla ďábel v ženském pohlaví. Oba pocházeli z Abbysu. Přeloženo z pekla Abbysu vládne Lucifer. Abbys je prázdnota či nic. Naprostá nicota. Místo kde nic není. A město mrtvých je v Astrálu město kde žijí upíří, vlkodlačí, přízraci duše. Ale lidský věk plyne dál. Raven je teď v lidském věku dvacet, vzhledově stále sedmnáct, a její skutečný věk je 350 000 let . Orinwe je teď v lidském věku dvacet-pět let, vzhledově stále osmnáct, jeho pravý věk je 465 000 let.

Válka růží

17. prosince 2017 v 12:37 | Dixx Erin Wolwure |  Básně a památeční básnē
Rudá růže jako krev
Nesou tvou rakev
Bílá růže jako sníh
Jako ďábel na saních

Krev barví bílou růži
A mrtvolnou kůži
Sníh barví rudou růži
Co srdce tíží?

Válka růží v zahradě
Věčnosti
Uchyluje se ke zradě
Vrchnosti

Bílá růže jako lilie
Ona tě nemiluje
Rudá růže jako bolest
Nechat se sny unést

Válčí spolu dobro a zlo
Nikoho to nemrzelo
Válčí spolu smutek a radost
A já toho všeho mám už dost



Design 2 Winter time

17. prosince 2017 v 11:27 | Dixx Erin Wolwure |  Ostatní mimo psaní

Princezna

6. prosince 2017 v 14:44 | Dixx Erin Wolwure |  Básně a památeční básnē
Jsi jako noc
Temná a hvězdná
Chci tě moc
Jsi princezna nádherná

Přijmi mé srdce
Ledové a chladné
Chci tě držet za ruce
Mé srdce prázdné

Buď mou princeznou
Klidně i princem
Mozek za clonou
Toužím po tobě srdcem

Jsi jako čarodějka
Co omámila mne
Buď má láska
Nezraň mne

Jako všichni
Hřbitovní svíce v dlaních
Plámolá a hoří

V ledových mrtvých rukou


Mrtvý anděl

5. prosince 2017 v 18:14 | ╬ Gothic Soul ╬ |  Básně a památeční básnē
Jsem mrtvý anděl
S ulámanými křídli
Svět se zhroutil
Umírat ve zvuku děl
Vše jste mi vzali
Život se zbortil

Jako skála vysoká
Jsem anděl co spadl z nebe
A žiletka prořezává kůži
Jsem jako řeka hluboká
Já zabiji sebe
Připomínající zvadlou růži

Blouzním o lepším světě
O lepším životě
Nedokáži vše říci v jedné větě
Jen to, že miluji tě



Tanec

3. prosince 2017 v 20:39 | Dixx Erin Wolwure |  Básně a památeční básnē
Tanec ve vesmíru
Mezi platemi
V srdci mám díru
Nechci být na zemi

Tanec s kostlivci
Uprostřed pole
Ležet tak v márnici
A ne na dně dole

Tanec s vílou Amálkou
V řece mezi lekníny
Prát se s láskou
S vinnou či bez vinny

Tančit na skále
S větrem ze srázu
V dlani přetržené korále
Rozbil jsi srdce jako vázu

Tanec s anděli mezi mraky
Na onom světě
Bez lásky
Miluji tě



Změny na blogu

3. prosince 2017 v 20:13 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Informace, blog
Takže vracím se sem po měsíci. Nebudou zde recenze na knihy a ani můj deník. Budou zde jen povídky a creepypasty a básně. A budu si říkat jinak Dixx Erin Wolwure. Takže tak. Děkuji za pochopení. Vaše Dixx Erin.

Děti vesmíru 2. Ufo holka

3. prosince 2017 v 19:38 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Children of the Universe
Avríla byla konečně šťastná a po té dlouhé době konečně se svou dávnou láskou. On měl dlouhé bílo červené vlasy, chodil též ve viktoriánské gothice jako ona. Co chcete od démonických andělů? Aby byli barevní jako na maškarní? Né to by vážně nešlo. Měli černé oči a obří černé křídla. Ona měla dlouhé černo rudé vlasy. Jejich láska překonala věčnost času. Jsou to Děti vesmíru. Ano tento pár patří k dětem vesmíru. Pohází z planety Luciquare. Měsíční palác. V jejich světě žijí démoni a andělé. A pár Bohů, ale každé bytosti mají jiný svět a jinou dimenzi. Tento svět je obrovský a je v něm mnoho malých světů. Ale jsou průchozí dimenzionálními branami. Těmi se dají světy procházet. Občas se někdo jde podívat do jiných sfér našeho velkého světa. Nás všech domov je vesmír. A ve vesmíru je mnoho sfér a dimenzí. Avríla je princezna noční oblohy a hvězd a on pán nebe. Jsou to sourozenci proto je jejich láska v jejich světě zakázána. To je v jejich světě zakázaná láska. Ale na lidském světě to nikdo neví. Takže tady mohou být spolu a šťastný. Ale i tak mají v plánu se pomstím i když proti zákonům, ale až tak moc se milují.

Měsíc byl zrovna v úplňku tak se rozhodli, že poletí na lov lidí. Měli po té době vážně hlad. Letěli nad lesy do blízkého města, ale jiného. No v tomto městě je vlastně nikdo neznal. Zkryli svou viditelnost, takže jsou teď neviditelní lidskému zraku. Letěli a letěli noční oblohou pod mraky. Bylo chladno, ale oni to necítili. Nejsou taky lidi, že? Milovali noční oblohu. Jelikož nebyli upíři tak mohli i na slunce takže nebyli tak nápadní. Doletěli do nejbližšího města a začali jíst. Bylo to vtipné to sledovat. Jak pili lidskou krev z krčních tepen, ale nikdo je neviděl. Jak se jen ty bodlé červy zmateně otáčeli a nepobírali co se právě děje. Někteří z nich omdleli strachy . Padali jako mouchy bez krve mrtvý k zemi. Byl to veliký hlad. Bylo to vskutku komické. Užívali si tento lov. Když vyvraždili půlku města letěli zpět do hradu. Tam si lehli do starých rakví s nějakými kostmi. A usnuli. Spali dlouho až do dalšího večera. Dny a světlo moc nemuseli. Přeci jen démoni, ale díky andělské krvy mohli na slunce i když ho nenáviděli.Žili v ústraní od lidí. Takhle jednou byli na zahradě hradu když ji spatřili. Malou ufo holku. Jen stála a pozorovala je.

Co tu kurva dělá ufo holka? Vyjekl on. Malá emo ufo holka. Emo. Ano ta ufo holka byla emo. Zelené tělo a černá patka přes oko a v pruhovaném černo bílém triku a černých kalhotech. Patřila též mezi bytosti Dětí vesmíru. Jen byla ze světa Diyow. Přišla jim ovšem povědomá. Z dávných to dob. Ano, ale do lidského světa byla až moc nápadná. Nakonec ji vybrali pokoj v podkroví a vzali ji do rodinky. Proč ne? Ano, ale ona stále mlčela. Byla tichá jako rozbitý robot. Nu tak ji nechali být a šli se pomilovat do rakve do sklepení. Při svíčkách rudých jako krev a černých růžích..vzdychali a křičeli vzrušením když je vyrušilo "Mám hlad" v tu ránu se prudce otočili a u nich stála ta malá ufo holka.

Nevěděli co mají dělat ani vlastně co jí. Ufony moc neznali. Tak ji přinesli zvířecí krev. Tu vyprskla. Pak žížali. Ty vyplivla. Tak červy ty už se jí zalíbili. Nakonec našli alespoň něco co jedla. Červy ji zachutnali. " Mňam. To je dobrota" pronesla ufo holka. Oba bylo rádi, že aspoň toto jí. Že ji to chutná. Pak ji uložili do malé rakve a nechali ji spát. A sami odletěli na lov, ale to nečekeli, že se vzbudí. Najednou se jim zjevila v zádech a lidi začali ječet a panikařit z ufo holky. Byla zvláštní. Moc nemluvila většinou jen tiše pozorovala ze stínů co děláme. Měla plyšového medvídka, kterého nedala z ruky. Ba tichá a plachá, ale s instinkty jako divá zvěř. Byla ostražitá jako nějaké zvíře. Plachá, ale její smysli byli zostřené jako u šelmy. Občas uměla vyděsit. Jeji chůze nebyla vůbec slyšet. Jakoby se teleportovala. Uměla i zmizet na několik hodin i dnů a pak se zničeho nic zjevit ve stínech.

Děti vesmíru 1. Počátek

3. prosince 2017 v 19:34 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Children of the Universe
Bydlela v domě u moře. Ve starém viktoriánském domě. Kolem domu rosty rudé růže. Codívala si číst do altánu na zahradě. Bylo ji sedmnáct. Žila zde u dědy a babičky její rodiče pohltilo moře na pracovní cestě. Když byla tehdy ta obrovská bouře. Často cestovali za prací do neznámých končin, alespoň pro ni. Trápilo ji to. Chyběli ji rodiče. Už jsou to čtyři roky co zemřeli a ztratili se v hlubinách moře. Neměli ani pohřeb, protože se jejich těla nikdy nenašla. Avšak občas je viděla v domě či ve škole. Ale nikomu to neprozradila, brali by ji za blázna. Avšak jednou slyšela babičku jak říká dědovy, že viděla její mámu. Tak se Gorie odvážila to prozradit babičce. Babička ji řekla, že jsou asi blázni obě, když ji obě vidí. Nu asi na tom něco bude. Prostě vidí jejich duchy. Gorie Mori cítila, že její tatínek se reinkarnoval zpět na tento svět. Nějak se ji po jejich smrti otevřela brána do jiných dimenzí a světů. Postupem času už viděla i jiné bytosti a zjišťovala, že s nimi umí komunikovat. Z prvu ji to velice děsilo, ale pak si na to zvykla. Ano a ráda komunikovala s těmito bytostmi. Tehdy než se to stalo tak se stále smála a milovala barvy, ale s postupem času jak začala objevovat jiné světy tak se začala měnit. Postupně začala nosit především černou a tmavé barvy. Na jinè světlé barevné věci přestala mít náladu. Zalíbila se ji stará viktoriánská móda

. Tak začala nosit dlouhé viktoriánské černé smuteční šaty, viktoriánský řetízek kde měla fotografii mámy a táty. Ostatní na ni začali pohlížet jako na šílence. Posledních pár kamarádů ji opustilo. Začali tvrdit, że je divná a že je magor. Ostatní se ji začali bát. Pak přišli s tím, že je ji pokousal snad Drákula či je z ní čarodějnice. No nebyli úplně daleko, že? Zdědila totiž dar i prokletí po starých předcích její rodiny o kterých teď rodina už dávno nic neví. Je totiž prastará šamanka a její rodiče museli zemřít aby ji mohli předat po své smrti tyto schopnosti. Ano vždy to má svou oběť aby se dar či prokletí mohlo předat na další vhodnou osobu z rodu. Jejich dávní příbuzní byli staří mocní šamani indiáni. Ano měla předky indiány, ale to nikdo nevěděl v této době. Nikdo z rodiny. Ale její rodiče na to přišli těsně před svou smrtí.

Gorie se stala viktoriánskou gothičkou. Přestala komunikovat s živými a místo toho začala chodit na hřbitov si povídat s mrtvými. A jinými obyvateli hřbitova. Takhle se bavila. S živými už vůbec nemluvila. Úplně se uzavřela a hrozně si přála zmizet do jiného světa od té tíhy žití. Začala navazovat kontakty s různými bytostmi. Chtěla odejít pryč. Třeba do vesmíru. Mezi hvězdy a planety. Milovala tu samotu od lidí. No a tak přestala chodit do školy i dumu. Spala buť na hřbitově či na louce mezi barevnými květy. Chodila si povídat se zvířaty a stromy do lesa. Jednou skočila ze skáli do moře a chtěla se zabít, ale moře ji odneslo pryč a vyplavilo na břeh. Daleko od domova. Vlastně zemřela, ale on ji zachránil, ale když se probudila zpět do života už nebyla člověk. On z ní stvořil přes smrt to samé co je on.

Stvořil z ni démonického anděla. Dlouho ji sledoval a chránil. Dlouho ji miloval. Od jejího narození ji pozoroval. Už dávno patřili k sobě. Jen tehdy byla jejich láska přerušena. Byli odděleni. On zůstal v jejich světě a z ní byl stvořen člověk a byla uvězněna v lidském světě. Avšak teď přišel čas aby se jejich láska opět naplnila. Aby se opět sešli. Aby se pomstili. Bohu Edgrigovi. Bohu rozvratů. Ano zničit Boha který jim zničil a oddělil je. Avšak teď je Avríla konečně volná a na svobodě. Rigeno si vytvořil hmotné tělo. Svými křídli mával ze strany na stranu. Zjevil se před Avrílou a objal ji. Avríla byla chvilku zaražená a mimo, ale pak se ji začali vracet vzpomínky. Vrhla se mu kolem krku. Pak se zabydleli ve starém opuštěném hradu. Chtěly se prvně pomstím lidem za to jak se k Avríle chovali celou dobu co byla uvězněna v lidském těle. On se mění v černého vlka.

Děti vesmíru úvod

3. prosince 2017 v 19:31 | ╬ Gothic Soul ╬ |  Children of the Universe
Tato povídka bude o dětech vesmíru. Jelikož miluji vesmír a jsem posedlá vesmírem tak tato povídka bude o vesmíru a různých smyšlených bytostech a postavách co mne napadnou. Poslední dobou místo hororů mám chuť psát spíše fantasy a co mne napadne. Jelikož miluji obrázky vesmíru, nebe, měsíce a všeho okolo toho tak jsem se rozhodla ty obrázky využít do povídky, protože mne různé obrázky inspirují k příběhům a povídkám. Děti vesmíru budou asi delší vyprávění podle toho co mne napadne k tomuto tématu. Ale už mám trochu myšlenku o čem by to zhruba bylo, ale necháme se všichni překvapit co můj mozek zrodí? Přeji příjemnou zábavu. Vaše Erin..

Design Winter

3. prosince 2017 v 19:16 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Informace, blog

Vracim se

3. prosince 2017 v 18:39 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Informace, blog
Vracím se zpět

stěhuji se

19. října 2017 v 14:47 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Informace, blog
Stěhuji se na www.victoria-archiv-two.blog.cz protože mne nebaví to vše furt archivovat z jednoho blogu na druhý. Mám své dva archivy www.victoria-archiv.blog.cz ten je od roku 2010-2016 mè práce a teď pracuji na svém druhém archivu svých prací na www.victoria-archiv-two.blog.cz tento archiv je od roku 2017 do neznáma. Takže snad vás bude čtění a mé práce bavit. Taky mám v plánu konečně dopsat své rozepsané povídky. Ale už do svého archiv blogu. Ten je přehlednější. Takže archivuji zatím vše z tohoto roku až dokončím archivování vrhnu se na nové práce ať v tom není chaos. Až bude archiv hotov a překopírován budu pracovat na dokončení svých rozdělaných prací a na nových. Zatím tam mám už hotový archiv všech básní z roku 2017 a příběhy z roku 2017 teď pracuji na archivu povídek a kreseb 2017 pak na grafice 2017 až pak dále. Děkuji za pochopení. Přeji příjemnou zábavu.

Čekání na smrt

18. října 2017 v 3:23 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Básně a památeční básnē
Topit se na dně pod útesy
Vzpomínat na ty časy
Štěstí a utrpení
Kterému konec není

Mezi útesy čekat na smrt
Byl jsi jen další zmrd
V tom dlouhém nekonečném pořadí
Žel nakonec mne každý zradí

Je to jako ležet v moři
V té lesklé modři
Čekání na smrt na konec bolesti
Na vysvobození z propasti

Propast co nemá žádné dno
Pro mou smrt říkám ano
Toto není život, ale peklo
Kéž by se mi srdce zastavilo

Temná prázdná nicota
Tělo duše bez života
Vše se to vrací
Toto nestačí?

V úderu zvonů

17. října 2017 v 1:06 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Básně a památeční básnē
V úderu zvonů bije moje srdce
Ležet v podzimním listí
Podřezat si ruce
Čekat na ránu pěstí

V úderu zvonů vrány na hřbitově
Slétají se do houfu kolem hrobů
Mám tě stále v hlavě
Na louce pár sobů

V úderu zvonů padá déšť na půdu
A obloha černá jest
Do pekla já půjdu
Ďáblův křest

V úderu zvonů andělé pláčí krev
Nad lidskou necitelností
Nesou mou rakev
Hromadu kostí

Kam dál