"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Krvavá slza- Halloween 2

14. září 2017 v 16:01 | Eleanore Samathe Lune |  Bloody tear

A tak jsme se vydali ke svým přátelům. Já jsem si ještě nenápadně vzala s sebou nůž. Bylo 18:00 hodin když jsme vyšli. Už byla tma. Temná ulice naháněla až hrůzu, ale nám to nepřišlo. Všude kolem sousedních baráků byli vykuchané dýně s různými výrazy. Před naším baráčkem byli i lebky. Pravé mé triumfy mých obětí. Které jsem vysála...Všude zněly strašidelné zvuky...I vytí vlků, ty tu opravdu žili. Nějaké z nich už dokonce někoho zabili. A některé z nich jsou i hodně agresivní. Cesta uplynula docela rychle.

Když jsme dorazili k přátelům tak jsem vlky slyšela hodně blízko. Měla jsem pocit, že je někde poblíž..a ne jen jeden. Zvonili jsme dlouho. Nakonec otevřela AnnaBela. Uvítala nás objetím a něžným polibkem na tvář. Wiki, Evouška, Pieter, Cool jsou sourozenci AnnaBelly. A mé hodně věrné přátelé. Jejich maminka je moc hodná. Tutu rodinu znám cca asi 7-8 let. A Miluna je moc nezná. Párkrát jsme u nich byli společně. Wiktor a jeho dívka moje láska Adriana tam už také byli.


Adrianu a Wictora Miluna nezná. Přijeli jsme z Proulowa. A nu se Šípkovýma jsem to domluvila aby k nim mohli i Adriana a Wktor. A se mnou sestra Miluna. Tááákže jsme se sešli. Je vidět, že si s nimi rozumí i mé přátelé. Naše rodina je rodina Blacků. Rodina Adriany je rodina Blue(Modrých). A Wikorova rodina je rodina Happynových. Wiktor má sestru Jannie, ale ta tu s námi dnes neni. Miluna chtěla jít na koledu, ale nám se nechtělo. Měli jsme domluvený horory. Kruh, 13:15 zemřeš, Masakr motorovou pilou atd...

Táákže jsme měli dost nabitý program. Ale Miluna mě nakonec ukecala a tak jsem s ní na chvíly šla ven. Poblíž vím jak si pamatuji má být luxusní Gothická stavba, nějaký opuštěný klášter. Tak jsme s sebou vzali i ostatní. A šli to tam prozkoumat....Po cestě nás děsilo vytí krvežíznivých vlků...Hladových..Nakonec jsme našli to co jsme hledali..Po pravdě i když mám pro strach uděláno jsem se vážně bála. Byl to obrovitánský Gothický klášter. Stáli jsme tam tak před ním a zírali na něj. V tu chvíli se zvedl vítr a začalo se schylovat k bouři. Klášterní zvony se hlasitě rozburáceli. My jsme rychle vlezli do toho obrovitánského kláštera a...Rozhlíželi se. Pořád jsem, ale měla pocit, že nás ty vlci sledují. V duchu jsem je cítila opodál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama