"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Krvavá slza- Klášter duchů

14. září 2017 v 16:02 | Eleanore Samathe Lune |  Bloody tear

Tak máme strávit noc v neznámém děsivém klášteře a k tomu o Halloweenu?? Bouře zuřila. Venku práskalo osto šest, že by stromy padaly. Měli jsme strach, ale přesto tu musíme přespat. Cesta domů by byla naše jistá smrt. Sice nevím jakou šanci na přežití máme tady, ale...Budiš uvelebily jsme se v patře, v pokoji, který jsme našly. Kupodivu ten klášter byl zabydlený i když tu nikdo co já vím nebydlí. Spaly jsme spaly....Ale já nemohla usnout...blížila se půlnoc..když se mi podařilo konečně usnout, ale něco mě vzbudilo...Byl to takový no něco jako šepot...Byl to skoro neslyšitelný šepot...Bouře ještě neskončila snad i narostla při síle...Pořád mě ten hlas spíše šepot volal...


Jako zhypnotyzovaná jsem vstala a šla za tím hlasem..tedy šepotem...Byl tak vábivý a líbezný...jako zpěv...Pořád jsem šla za tím hlasem...byl slyšet odněkud ze zdola...Všude kolem bylo slyšet najednou těch šeptavých vábivých hlásků čím dál více...všude se míhaly takové zářivé drobné světýlka...Takhle zhyptnotyzovaná jsem najednou o něco zakopla a spadla na nějakých schodech či co to bylo...všude byla děsivá tma....Všude kolem mne jsem cítila obrovské napětí...když jsem dopadla na zem nebo co to bylo nic jsem neslyšela vše kolem mne naprosto ztichlo..


.Pocítila jsem pod mým kolenem nějaký hrbol...Napětí se zvýšilo...Na kůži jsem cítila něžný vánek...Měla jsem husí kůži...Všude kolem mne byla cítit silná hniloba...Ty světýlka a hlasy se najednou probudily a a zase to začalo...Byla jsem k smrti vyděšená když mi došlo kde jsem...Byl to gothický bůh ví jak starý rozpadlý hřbitov...aspoň myslím, že gothický..Byl to přeci Gothický klášter nebo ne? Až teď mi docvaklo proč to tu bylo tak uchované uvelebené....Byl to klášter duchů...Žily tu po staletí duchové...V tom přemýšlení jsem hleděla na ve tmě zahalený hrob..Z přemýšlení mne vytrhlo zářivé světlo...na tom hrobě seděla překrásná dívka! Tedy spíše duch, že? "Ahoj, Amando" promluvil na mne duch té boží dívenky. "Já já nejsem Amanda, jsem Hatwy." odpověděla jsem ji.

Spíš jsem to oddrmolila. "Vím, že si nepamatuješ, že jsi Amanda. Tak jsi se jmenovala v minulém životě víš, Amando?" opáčila. Já na ni zírala s otevřenou pusou neschopna jediného slova natož věty. "Věřím, že mi nevěříš a, že tě to hodně překvapilo." odpověděla na mé ztuhnutí. "no ne tedy jo ano. Překvapilo. Hodně." koktala jsem jak magor. Ale jinak jsem odpovědět nedokázala. Byla tak kouzelná! Kluky jsem neměla moc v lásce. Myslím si o nich, že jsou to stupidní magoři co neumí milovat. A také mne vůbec nepřitahují. Byla doba kdy to bylo naopak. "Znám tě. Milovala jsem tě, než jsi zemřela. Víš o tom?" zmátla mě netušila jsem co to mele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama