"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Psychiatrická léčebna díl pátý

14. září 2017 v 16:30 | Eleanore Samathe Lune |  Psychiatric hospital

Pak jsem si uvědomila proč jsem vlastně tady. Aha. Důvod pokus o sebevraždu. Kurva a zase mi to nevyšlo. Deprimovaně jsem stála jako sloup v tom chaosu. Úzkost a bolest obepínala mou hrud. Tíživá bolest na hrudi. Div jsem nešla k zemi. Začala jsem se třást a plakat. Blbé vzpomínky! Blbá minulost! Blbý život! Z myšlenek mne vytrhla sestra "Jde se na zahradu. Ostatní už jdou. Mazej." pronesla a strčila do mne. "Au!" vyjíkla jsem. Nenávidím lidské doteky. Jakožto autista. "Sklapni hysterko!" pronesla nasraně sestra. A strčila do mne znovu div jsem nespadla. Tak jsem jí vrazila pěstí po rypáku se slovy "Nesahat!" spustila se ji krev z nosu. "Nesahat pro příště!" dodala jsem. Vyndala si kapesník a vatočeně mne vykopla na zahradu. Byla nějak milá asi pro to, že se musela postarat o svůj rypák. Dobře jí tak. Krávě. Řekla jsem si v duchu. Hned mezi dveřmi na zahradu už se na mne usmíval Rive tím božím úsměvem. Jo on uměl zlepšit náladu všedního temného dne. "Ahoj, Roswelo!" vítal mne. "Ahoj, Rive!" odvětila jsem posmutněle. "Co se děje?" otázal se. To jsem zase tak průhledná? Asi jo.

"Ty jsi to neslyšel? Já myslela, že to víš, že vám to řekli." odvětila jsem překvapeně. "Co nám kdo měl říci?" nechápal Rive. "Ty nevíš, že u nás byla policie?" otázala jsem se. "Cože? Ne, proč? Co se stalo? No tak mluv!" naléhal starostlivě i zděšeně. "Eresis je mrtvá. Dnes ráno ji našla sestra na pokoji mrtvou. Vyšetřovala nás policie." odvětila jsem podrážděně."Cože? Eresis je mrtvá? Jak? Jakto? To nemůže být pravda!" vyhrl zmateně až zděšeně Rive. Do toho se vzložil Cruero "Co se stalo? Vy dvě hrdličky. Máte manželskou hádku?" řekl provokativně. "Ne ty idiote! Eresis je mrtvá! Vole!" vyjel na něj Rive. "Počkat! Jak to víš?" zděsil se. "Roswelu vyšetřovala policie i s ostatními dívkami. A já viděl k ránu pohřebák." pronesl Rive ke Cruerovi. "Je to pravda?" otázal se směrem ke mne.


"Ano je to pravda." pronesla jsem otráveně. Dnešek je vážně hrozný. Místo Eressis měl zdechnout Cruero. Byl protivný a vlezlý jako osina v prdeli. Moc lidí se s ním nebavilo. No spíše nikdo. Jo vím samota je peklo, ale on jako by každého schválně od sebe odháněl. No nějak ho i chápu. Nevím jak, ale jo. Možná pro to jsem nebyla schopna ho odkopnout úplně. Vím jaké to je být vyvržencem. Černou ovcí mezi bílími. Nenáviděla jsem to. Ale na druhou stranu jsem měla davy obdivovatelů. Lidé jaká to otravná stvoření. Svět by byl krásný, ale bez lidí. No jen s Rivem. Bez něj bych nemohla žít. Kdyby se mu něco stalo to by byla má smrt. Kdyby zemřel šla bych za ním. Dal mi nové světlo a on je jediný důvod pro můj život.

Objevila se Sammael "Tak co děcka jak vám dnes je?" prohlásila. Hodily jsme na ní vražedné pohledy. "Kde máte Eressis děcka?" dodala s úsměvem. "Je mrtvá" zavrčel Rive. V tu ránu ji spadl úsměv. "Aha, pardon. To mne mrzí. A jak se to stalo?" odvětila sklesle. "Prý se oběsila. To jsi tak mimo, Sammael? Ráno ji odnášeli v rakvi." pronesla jsem já. "To v té rakvi byla ona?" zněla dost vygumovaně. "Spíš proč tebe nevyslíchala policie?" divila jsem se. "Policie? Ona zde byla policie? Jakto že o tom nevím." nechápala. "No to by mne též zajímalo." odsekla jsem. Rive mne nečekaně vzal za ruku a odtáhl pryč od nich. "Klid, Roswelo" a pohladil mne po vlasech i když se to zde nesmělo. "Děkuji" vypadlo ze mne. "Ale, prosím tě a za co?" odvětil a usmál se. "Nevím. Za to že existuješ?" vyklouzlo ze mne.

Když se ke mne začal skláněk zavrčela sestra "To sem nepatří jde se na oběd. A mažte" vyrušila nás. "A kdo má ty vaše břečky jíst?" ohradil se nasraně Rive. "Tady se musí jíst! My to jíme taky" zavrčela sestra. "To tak určitě! Vy určitě žerete něco poživatelného a čerstvého místo těchto břeček!" Rive se s ní nasraně začal dohadovvat. "Sklapni a upalujte na ten oběd!" zařvala na nás sestra. Ostatní už zmizeli. Až na doktora psychouše od Riveho. Jo říkalo se mu psychouš. Protože byl magor a jí se říkalo žába, protože měla oplzlou držku. Tak jsme mlčky šly každý na své oddělení na další břečku. Převracel se mi kýbl ještě dříve než jsme došli do jídelny. Byla jsem smutná. A taky bylo na co se těšit v tomto Domě Hrůzy.

-Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 19. září 2017 v 19:43 | Reagovat

Tak mám nějak pocit, že je všechno jinak a Eresis žije...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama