"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Smutný Anděl

14. září 2017 v 15:33 | Eleanore Samathe Lune |  Památeční příbéhy

Byla jedna dívka, která se narodila na tento lidský svět. Pocházela ze samotného nebe. Hvězdy a vesmír byli jejím domovem. Byla anděl co přišel sem. Na tento svět. Byla nádherná. Měla bílé vlasy a zelené oči. Její pravá podoba zde nebyla vidět, ale její nadpozemská krása ano. Přišla z nebe pomáhat lidem. Byla jediný anděl co ještě věřil v dobro lidstva. Jediný anděl, který měl ještě víru a věřil v záchranu lidstva před jejich krutostí. Věřila, že se jim dá ještě pomoci. A tak se rozhodla přijít na tento svět. Ostatní andělé byli proti tomu. Varovali ji ať to nedělá, že lidem se už pomoci nedá, že ti už jsou ztracení. Ale ona jim nevěřila tak ji na tento svět seslal Bůh aby to zkusila. Věřil, že jim to může pomoci a ona se má poučit. Takže dostala úkol vést lidstvo. Měla být vládkyně tohoto světa. Byl svěřen do jejích rukou. A lidstvo pod její ochranu.

Už od narození byla zvláštním dídětem. Avšak se zrozením na tento svět ji byla vymazána paměť. Nepamatovala si svůj původ. Nepamatovala si vůbec nic. Ale původ ji zůstal. Jen paměť ne. Takže žila jako podivín. Byla nadměrně chytrá a překrásná. Každý miloval její oči a úsměv. Pomáhala lidem a se všemi vycházela. Byla to šťastná dívka. Oblíbená, ale i nenáviděna. Ale své nepřátele nevnímala. Občas se ji děli zvláštní věci, které neuměla vysvětlit. A občas viděla to co jiní ne. Naučila se to nikomu neříkat.


No na první pohled se zdálo, že je šťastná. Uměla nosit dokonalou masku. Lidé ji začali šikanovat. Bylo čím dál více znát, že je jiná a nezapadá. Alě nějak stále ve svém nitru věřila, že lidé nejsou tak zlí stvoření. Nekouřila, nepila a nebrala ani drogy jako její vrstevníci. Už v tom se vymikala. Její rodiče byli přísní, ale hodní. Byla od začátku pilná studentka. Zvídavost a zájmy byli její přednost. Ráda hrávala na klavír a varhany. Milovala zvuk varhan. Proto na ně chodívala hrát do kostela. Nejraději měla gotické stavby. Byla osamělá. Nejraději byla sama s knížkou či u nástrojů nebo učebnic. Ráda malovala a fotila. Podvědomě chtěla chránit lidi.

Ale v hloubi duši byla moc smutná. Trápilo jí jak se k sobě lidé chovají. Snažila se lidi vést k lepšímu za světlem. Jen lidé si raději vybírali tmu. Začala si uvědomovat, že lidé se nezmění. Mrzelo ji to. Když ji bylo třináct narodila se její sestra. Měla hnědé vlasy a žluté oči. Nelidsky krásná. Už od jejího narození byla nádherná. Byli si trochu podobné, ale ne jako normální lidské sestry. Někdy se jim stalo, že jim někdo nevěřil, že jsou sestry. Anawer z ničeho nic zjistila, že má nelidské schopnosti. A její mladší sestra Evelína až byla starší.

Pomáhali lidem měli dobrá srdce i když si toho lidé nevážili a byli na ně zlí. Dívky stále s úsměvy i přes zklamání v lidech. Někteří lidé se jich báli a chtěli je upálit za čarodějnictví a druzí je nazývali andělské sestry, které museli přijít z nebe. Měli i nějaké obdivovatele. No a přišla první láska. Anwer už bylo dvacet let a na vysoké škole se poprvé zamilovala. Do nádherného dlouhovlasého gothika Pavara. Ten se též lišil od ostatních na škole jako ona. A též byl odsuzovaný a černou ovcí společnosti. Též byl šikanovaný. O hodinách si občas kreslil tužkou padlé anděli či lebky a hřbitovy nebo psal básně.

Její mladší sestra Evelína se učila hrát na housle. Z prvu ji to nešlo, ale pak už se to dalo poslouchat. Obě hraní a nástroje moc bavili. Jednoho podzimního šedavého dne se Anwer konečně rozhodla Parava oslovit. Už se nechtěla cítit tak osaměle. Ráno se upravila více než normálně a vyrazila s do školy. Prvně odvedla Evelínu do té její. Ta chodila do druhé třídy na základní škole sv. Derily.

Došla do své školy a opět na něj hleděla. Díky němu se nemohla v hodině pořádně soustředit. Pořád na něj hleděla. On zrovna zase něco psal. Asi opět nějakou báseň. Když šli na oběd konečně se odvážila ho oslovit. "Ahoj" řekla nejistě. On zrudl jako rajče a chvíli se na ni zaraženě díval. Styděl se byl do ní zamilovaný, ale to nikdo nevěděl. Ani o ní. Všichni na ně vejrali a něco si brblali. Závistivé a vražedné pohledy. Jak od žen tak i mužů. "Ahoj" odvětil nakonec. Tak po škole skončil u ni. Evelínu vyzvedli spolu. Evelína se divila, ale vzala to v klidu.

Evelínu poslali do pokoje a odešli do jejího pokoje. Tam si ukazovali své malby a kresby a ona mu hrála na klavír. Dali se dohromady a pak spolu i bydleli do té doby než jí ho zabili závistiví spolužáci. To ji dohnalo k tomu, že na ně hodila kletbu smrti a začala lidstvo nenávidět. Už nevěřila tomu, že lidstvu jde pomoci. No pár měsíců po jeho pohřbu ji upálili její sestru s tím, že to byla čarodějnice. Na to se ji začali vracet vzpomínky na to kdo je a díky krutosti lidských srdcí nakonec spáchala sebevraždu a raději se vrátila domů do nebe. Raději se nakonec vrátila do svého domova mezi hvězdy a planety než žití se zlými krutými lidmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama