"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Zakázaná láska- Gothicko-Romantické (2010)

14. září 2017 v 15:16 | Eleanore

Žila jsem v době Gothiky. V této době se také vše odehrává. Klášter byl můj domov. Gothické kláštery a chrámy to byl můj svět. Milovala jsem tu dobu. Středověk. Doba temnoty. V této době byl hodně rozšířený mor. Mor také vyvraždil celou mou rodinu. A přátele. Byla to doba Života a Smrti. Aspon tak tu dobu nazývám já. V klášteře jsem se narodila, a doted žiji. Jsou tu přísné pravidla. Klášterní sestry nesmí se vdát, nesmí milovat nikoho jiného než pána Boha. Ale snad každé dívčí srdce se jednou zamiluje. Tak to bylo i u mne. Jednoho večera jsem seděla v parčíku před klášterem, když se tam objevil on. Byl dodoknalý měl bledý dokonalý obličej, čokoládově hnědé oči, kouzelný hlas. Objevil se nečekaně nevšimla jsem si jeho příchodu. Přišel jako duch. Nikdy předtím jsem ho tu neviděla. Byl svůdný a sexy. Hleděl na mne a zmizel. A tak to chodilo noc co noc. Seznámili jsme se. Povídali si. Nosil mi rudé růže. Měli jsme toho hodně společného. Postupně jsem se do něj zamilovávala. Od té doby co se tu začal objevovat tak se mi líbil. Času, který jsem s ním začala pravidelně trávit bylo hodně. Zamilovala jsem se do něj. Začal být můj svět. Nedokázala jsem se na nic soustředit, myslet na někoho něco jiného než na něj. I ostatní si začali všímat mé zasněnosti, nepřítomnosti. Začali se vyptávat. Musela jsem mu říci, že to takhle nejde. Když zase večer přišel tak jsem začala "Lásko Chulane takhle to dlouho nepůjde. Už to zašlo moc daleko. Miluji tě více než můj život ber to na vědomí. Ale tohle je klášter. Nejde to. Jsou tu moc přísné pravidla." div jsem se nerozplakala obličej se mi zkřivil bolestí. "Půjdu do kláštera budeme štastny." chtěl jít tiež do kláštera aby mohl být semnou. "Ne to nejde." naléhal. Dívat se do jeho zděšených zklamaných očí bylo jako kdyby mě někdo bodal noži do srdce. Odešla jsem..do svého temného ponurého pokoje a rozplaka jsem se. Celá postel byla mokrá od mých slz... Zlomilo mi to srdce...Druhý den se tu objevil zase..Ale divné bylo, že ráno. Dal se do kláštera. Ach ne! "Ahoj." pozdravila jsem ho. On se neotočil. Šel dál... "Hele prosím tě Promin mi to!! Je mi to tak líto!! Miluji tě více než můj život!!" rozběhla jsem se za ním a křičela. Žadonila jsem.. V pokoji jsem sěděla rozklepaná s nožem v ruce. Chtěla jsem zemřít...Zlomila jsem mu srdce...a to mě tolik bolelo! Najednou zase tak tajemně se objevil ve dveřích a koukal se ustaraně směrem ke mě. Nemohla jsem se ani pohnout. Neudržela bych se na nohou jak sem byla rozklepaná. On přistupil až před postel. Sedl si beze slova. V tu chvíli jsme se začaly tak vášnivě líbat. Líbali jsme se a líbali. S takovou touhou. Začala jsem se svlékat. Hned i on. Vyspali jsme se spolu. A tak to šlo noc co noc. Každou noc jsme spolu spali. Jenže jsem otěhotněla. Kněz nás vykázal z kláštera a z města. Za spronevěření kláštera Za zpronevěření se Bohu. Byli jsme psanci..na útěku. Šlo po nás hodně lidí a vojáků. Dostali jsme se až do Středověkého Německa. Tam nás uvítali. Tam jsme se i vzali. Měli jsme velikou nádhernou štastnou svatbu. Dostali jsme dobrou práci. Čas plynul děsně rychle. Bylo ke konci doby Gothiky. Měli jsme obrovitánské temné ale kouzelné královské sídlo. Lidé si nás tu hodně oblíbili. Za nedlouho se nám narodila kouzelná dcerka. Julie jest její jméno. Julie Sunny. Asi měsíc po narození naší dcerky Julie náš občané zvolili králem a královnou. Král Justian nedávno zemřel. Odepsal nám své sídlo takže jsme měli dvě. Naše druhé sídlo zdědila naše dcera Julie. Když ji bylo sedmnáct. V sedmnácti se vdala za Francouzkého mladého císaře Patrika I. žili v jejím paláci. U nás. Uspořádali jsme jim velikou svatbu. Byli tak štastny. Ale ani nás smrt nehodlá minout. Stáří nás dohnalo. Z nás po cca 100 letech začínali být starci. No bylo nám 30 let. Čas tu plynul jinak než jinde. Ale Patrik byl upír. Já to poznala upíry jsem znala. Až moc dobře. Dostala jsem o ni strach strach o Julii. Ale bylo pozdě z Julie tedkon byla upírka. Hned první návštěvu po své proměně proměnila i mne a krále. Jed byl hrozný. Tělo mě pálilo. CCítila jsem se jako v ohni. Asi po třech dnech jsem ucítila jak ta palčivá bolest ustupuje. Ale najednou došla až k srdci. Zmítali jsme se v bolestech, křečích. Najednou ale mé srdce přestalo být. Zastavilo se. Zanedlouho byla proměna ukončena i u Chulena. Byli jsme upírská rodina. Při vládě. To se mi líbilo. Měli jsme rudé žhnoucí oči, křištálově bílou plet. Ucítila jsem palčivou bolest v krku. Žízen. Měla jsem žízen. Touhu po lidské teplé krvi. Tu jsem měla i před tím. Šli jsme tedy na lov lidí. Tohle je můj svět. Můj život. Budeme štastny až na věky věků. Jsme nesmrtelní. Hlavní bylo, že mé nejmilejší má rodina bude žít semnou Navždy. Že nás Smrt nerozdělí..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama