"Chtěl byste, abych vás zabil hned teď? Nebo chcete ještě pár minut na to, abyste si napsal epitaf?" - Severus Snape (Relikvie smrti)

Říjen 2017

Na pokraji života

1. října 2017 v 15:42 | Eleanore Inkake Samathe Lune
Začaly padat zimní vločky. Přišla zima. Její hnědý kabát byl promočený. Měla klasicky své potrhané černé punčocháče s černými rozpadlými gládami a rudé číro na hlavě. Bylo ji sedmnáct. V ruce krabicové víno a pár cigaret. V druhé svírala svého jediného plyšového rozpadlého kamaráda. Z ruky ji stékala krev jak ji pokousal pes před kterým utíkala když byla nalezena v opuštěné továrně svým majitelem či kdo to byl. Jeho lovecký pes ji málem zabil. Starý plešatý dědek.
Občas tu po ni šel s řevem. Majitel či tu též spával a byl to pro něj též "domov" jako pro ni. Opět mu utekla. Prokousnutá ruka až ke kosti. Dařilo se jí to skrýt před lidmi kolem ní. Hned po prokousnutí běžela k řece co protékala údolím v okolí opláchla si ruku voda se zbarvila do ruda. Pak z ošuntělého relativně ještě stabilního batůžku vytáhla zbytek šátku tak si to ovázala.
Potácela se ulicemi opilá a omámená bolestí. Sníh studil. Byla ji hrozná zima. Už byla úplně promočená. Ruka ji v tom mraze bolela o to více div neřvala bolestí. Krev ji přimrzala na kůži. Domotala se do trafiky pro další alkohol a cigarety. Prodavačka na ni chvíli hleděla s nedůvěřivým divným výrazem. No nakonec ji to prodala. Na přechodě se kymácela mezi jedoucími auty. Málem na ni zavolali policii.
Došla do lékárny pro obvazy, dezinfekci a papírové kapesníky. Lékárnice na ni též hleděla zvláštně. Ale to by hleděl asi každý. Odešla pro skalpely a žiletky. Potom se odebrala na své opuštěné tiché místo. Vytáhla tu hromadu alkoholu víno,vodku,zelenou,rum a pivo k tomu hromadu svých léků, obvazy,dezinfekci,žiletky a skalpely,papírové kapesníky. Sundala šátek z ruky ten pohled na tu černou krev jako led a kus holé kosti bez masa nebyl moc příjemný. Sežral ji velký kus masa.
Nedříve nastříkala dezinfekci a otřela kapesníky-pak polila vodkou. Pálilo to. Obvázala obvazami. A hned do sebe začala lýt vodku. Vydolovala první hrst léků. Otevřela zelenou a rum. A zapila, polkla. Další hrst a další a další. Dostala se do euforie. Nahmatala skalpel a prořízla tepnu...

Dnešní svět

1. října 2017 v 15:05 | Eleanore Inkake Samathe Lune
Tentokrát vám budu říkat o dnešní době. Sice nevím přesně jaké to bylo dříve, ale teď žijeme v této době. Chci vám ukázat proč tento svět nenávidím. Ano stále nadávám na tento zkurvený scět tak mne napadlo to rozebrat podrobněji. Aneb proč tento svět nenávidím? No spíše za vše mohou lidé. Celkově společnost . Ano to je přesnější. Budu psát o tom co mne sere na dnešní společnosti. Ano je to přesnější. Budu to psát v bodech. Vše na co si vzpomenu. Hlavní body co mne zu sere.

1. Lidé jsou kurvy
2. Lidé ničí tuto planetu
3. Lidé zabíjejí zvířata
4. Lidé jsou nechápavý
5. Lidé šikanují vše co je jiné
6. Lidé zneužívají nemocných lidí ať psychicky či fyzicky
7. Když někomu pomůžeš tak ti ještě vrazí kudlu do zad
8. Když se zamiluješ tak si s tebe udělají hračku
9. Kradou, lžou, zabíjejí, ubližují druhým
10. Pomlouvají a poštvávají druhý proti tobě
11. Svěříš se a využijí to jak tě srazit ještě níže
12. Hrají si na kamarády a přitom jsou to nepřátelé v zádech
13. Jsi upřimný jd to špatně lžeš je to špatně, tak co máme tedy dělat, když je vše špatně?
14. Rasismus my na třeba cigány nemůžeme říct jediné slovo jinak jsme hned rasisti a oni nám nadávat mohou? Co je to za spravedlnost?
15. Rozvrácené rodiny kurva tak když už si uděláte dítě tak se k tomu postavte a starejte se p něj! Je to přeci váš plod! Vy jste ten život splodili tak se k němu chovejte s 7ctou! Je to přeci vaše součást!
16. Šikana ve škole, kterou nikdo neřeší
17. Sebevraždy, sebepožkozování většinou kvůli lidem!!!
18. Křesťanství a víra, co to je když kněz chodí do bordelu za šlapkama a znásilňuje malé děti? Co je to tedy za žvásty o dobrosrdečnosti atd? Když hlásači víry dělají tak hnusne věci?
19. Prostituce malých holek, ve dvanácti to je jako normální? Kolik rodičů ani neví že jejich děti šukají už ve dvanácti...a dost...šlapou atd...alkojol, tráva, drogy...
20. Bezdomovci nejsou špatní lidé! Jediný kdo mi vždy pomáhal byli punkáči z ulice! Takže ne vše je na první pohled jak se zdá...


A takto mohu pokračovat do nekonečna....


Black castle

1. října 2017 v 14:02 | Eleanore Inkake Samathe Lune
Chladná jako led a krutá v srdci. Bez emocí a citů. Byla princeznou s šlechtickou krví. Žila v Černém hradu. Byla dítě noci. Její potravou byla lidská teplá krev. Byla noční lovkyně. Stvůra. Postrachem všeho široko daleko. Noční můra. Ďáblovo dítě. Princezna temnoty. Avšak úchvatná a překrásná. Byla čistokrevný upír s šlechtickou krví. Vznešeného původu. Chodila v černých dlouhých šatech s krajkami. Byla osamocená. Pocházela z královského rodu. Královských upířích klanů bylo celkem pět, ale rod Černého srdce byl vládnoucím klanem všech upírů. A ona pocházela právě z klanu Černého srdce. Byli si hodně blízcí s klanem Modré růže. Klan Modré růže byl něco jako jejich pravá ruka. A též by se dalo říci, že klan Modré růže byl druhým vládnoucím klanem s Černým srdcem.

Prokletá princezna se narodila před 800 sty lety takže tento rod je nejstarším rodem ze všech upířích rodů. Nejstarší vládci s darem temnot. Arwel jest jméno prokleté princezny. Milovala noční jízdy na svém černém koni s rudýma očima. Spala v černé rakvi s krvavě rudým koberečkem ve sklepení hradu. Milovala koupele v krvy svých obětí. Byla dokonalá. Přitažlivá a sexy. Nikdo ji nemohl odolat. I přes to, že se ji báli tak ji padali k nohám. Sami ji vyhledávali. Nosili ji květy především rudé růže a psali o ni básně. Milovali ji. Chovali se k ni jako ke královně než jako k princezně.

Byla moudrá a krvežíznivá. Hlad je prostě hlad. Její srdce bylo jako z ledu. Nenáviděla lidstvo. Ráda s chutí své oběti mučila. Drtila jim prsty na nohou či milovala chuť lidských očí, ale ještě více milovala lidská srdce, která jim vytrhla z hrudi. Též se měnila v netopýra či vránu nebo černou kočku. Běhala po lesích či létala v temných oblacích noci. Vrána symbol smrti. To k ní sedělo. Byla oblíbená i ve svém rodě. Rozmazlována a hýčkána.

Na to, že byla chladná jako led a její srdce jako mramor tak se přeci jen někdo objevil. Neznámý kouzelný upír. Právě byl třetí úplněk a ona byla na projížďce na svém pekelném koni v temnotě nádheře noci. Najednou zaslechla nádherné temné ponuré tóny houslí. Tyto tóny milovala. Hnala se za těmi ponurými tóny noci. A pak ho spatřila. Překrásného upíra. Přesně dle jejích tajných snů. Osamělý umělec. Její srdce jako by v tu chvíli roztálo. Upoutal její srdce. Musela ho mít.

Srdce z kovu

1. října 2017 v 13:37 | Eleanore Inkake Samathe Lune


Seděl jsem ve své komůrce v podkroví a přemýšlel jsem o světě. Svítila malá lampička na mém zaprášeném stole když jsem se zahleděl na fotografii své zesnulé ženy co mi zemřela při porodu několik let zpět. Pak mé oči zamířili na malého zaprášeného robota ze steampunkové doby. Byl památeční na mého dědu, pradědu a tak dále. Když mnou mihla ona myšlenka. Jaké by to bylo kdyby něco takového mělo vlastní uvažování, vlastní inteligenci, emoce a city, umělo to mluvit. Prostě jaké by to bylo kdyby ten robot byl najednou živý. Kdyby měl duši a život. Nevím proč a jak se mi to zrodilo v hlavě. Nevím asi samota. S její smrtí jsem ztratil vše. Přestal jsem se smát. Přestal jsem žít. Něco ve mne zemřelo. Kdysi jsem pracoval v laboratoři. Jedy i experimenty na lidech. Avšak to už je dávno. Nechtěl jsem nikdy dělat tyto zrůdnosti, ale byl jsem donucen, byla jiná doba. Doba temnoty a zrůdností. Když se mi naskytla malá možnost utéci od zrůdnosti, utekl jsem.


Nechtěl jsem býti zrůda. Věděl jsem kde jsou staré laboratoře i které ještě fungují. Zrodil se v mé hlavě šílený plán. Prostě si toho robota oživím! I když ten plán mne mohl zabít. Jak jsem přestal vycházet mezi lidi od její smrti uzavřel jsem se do světa magie, alchymie, transformace, kabaly, věštění, evokace. Takže jsem celé roky studoval a experimentoval ve svém šílenství či zoufalství? Nakonec jsem se dost naučil. Tolik mi chybí! Mé srdce bude vždy patřit jen jí! Nikomu jinému. Měl jsem s ní syna dcera zemřela s ní při porodu. Synovy už je 21 a bůh ví kde skončil. Vzali mi ho když jsem se věšel po jejím pohřbu. Když jsem byl skoro mrtvý tak jsem se vzbudil až v nemocnici, ze které mne odvezli do psychiatrické léčebny. Kde jsem strávil tak 3 roky. Syn jediný kdo mi zbyl skončil v dětském domově. Ano chtěl jsem zemřít. Neměl jsem nic. Zbyla jen prázdnota. Ani nevím jestli je na živu.

Bylo tak pět hodin. Lehl jsem si na postel a zíral do stropu. Konečně mne v hromadě myšlenek napadlo jak to udělat. Dvě mouchy jednou ranou. Ano! Už vím! Jen až ted jsem na dávný cíl připraven. Až ted jsem si jist, že jsem dostatečně připravený k realizaci. Mělo by to vyjít. Už ano. Plány a myšlenky se mi honili hlavou. Až jsem z toho usl. Opět se mi zdálo o ní. Přišla! Opět přišla. Jako anděl. Jen tak jsem mohl býti štastný. A s ní. Miloval jsem ji. K smrti. Udělám vše abych byl zase s ní.

Krátké creepypasty

1. října 2017 v 3:49 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Kratke creepypasty
1. Smrt anděla

Byla opuštěná.... v koutě svého pokoje... schoulená a po tváři ji stékali slzy.... Tak hořký pláč a ta obrovská bolest v její hrudi... zase se nemohla nadechnout.... Všude tma a chlad.... třásla se.... stěny pokoje byli tak chladné.... vítr se jím proháněl.... venku řádila bouře... hromy buráceli.... to malé děvčátko.... mělo neviditelná křídla.... tedy jen pro normální lidi neviditelné.... byla anděl... opuštěný a smutný..... všude takový chlad... Pořád byla schoulená a slzy nepřestávaly téct.... snažila se zvednout... ale nohy se jí podlamovali.... plazila se po podlaze na konec pokoje.... byla tak vychrtlá a slabá.... na zemi ležely střepy.... z rozbitého zrcadla..... vzala jeden střep do svých roztřesených dlaní.... chvíly sledovala svůj obličej v tom drobném střepu.... najednou viděla před sebou celý svůj život.. ty časy štěstí..... viděla se smát na louce plné květin.... vůně.... ten potůček uprostřed louky..... kam si chodila jako malá hrát.... hrud se jí ještě více sevřela..... najednou si ten střep zaryla do ruky..... ryla a ryla se slzami v očích.... tak hořce plakala..... krev zbarvila její dlaně..... šaty... a celé tělo.... plazila se dál ven z pokoje..... po podlaze... plazila se chtěla vstát a utíkat... někam pryč..... daleko.... ale nemohla..... doplazila se před svůj temný prázdný dům..... lehla si.... všude hromy a blesky.... ona už téměř nevnímala.... pomalu umírala....... bolest ustupovala..... a nastal klid a ticho.....

2/ Noční přízrak.

Byla tma a chladný vánek ošlehával jeho tvář. Měl dlouhé vlasy na ramena, zlaté oči a bledou tvář. Černý dlouhý kabát skoro až na zem, černé sáčko s rudou kravatou a bílou košilí a volné černé kalhoty. Vánek si pohrával s jeho vlasy... Zabočil do temné uličky když se před nim něco velkou rychlostí mihlo... Když se před sebe podíval stála tam překrásná tajemná bytost... měla kratší vlasy fialové třpytivé oči a černé gotické šaty, které ji vlály ve vánku... Dívala se na něj tak uhrančivým pohledem... uvedla jej do rozpaků... ještě chvíli se na něj dívala tím svým pohledem a pak se rozplynula.... v mlhu a uletěla v těle netopýra... neznámo kam. Chvíli tam ještě tak stál jako přimražený bez jediného pohybu... když se lehce vzpamatoval vydal se dál ke svému domovu... když zabočil znovu, zabočil do starogotické vily se zahrádkou... když se zastavil před brankou do zahrady zahlédl, že se v jednom pokoji svítí. Zamyslel se jestli při svém odchodu nezapoměl zhasnout... nevzpomínal si... Zadumal a dál se neznepokojoval... přešel zahrádku a vešel do vily... Když vešel, zaslechl šumění televize z onoho pokoje kde viděl rozsvíceno... Rozsvítil a vydal se po dřevěných točitých vrzajících schodech do prvního patra do onoho pokoje... Když vešel lekl se až mu srdce vyskočilo do hrudníku... vytřeštil oči a ústa se mu otevřela dokořán..."Zase ten přízrak?" vyjíkl... Její bledá tvář a ty krásné uhrančivé oči s leskem...smrti.
Vzala ho za ruku a najednou se ocitli na hřbitově... zaujal ho jeden náhrobek s povědomou tváří... a najednou ho to trklo! Ocitli se před náhrobkem tohoto stvoření... "Zamiloval jsem se du ducha?!" vyděsil se. Najednou ho to stvoření vrhlo do toho hrobu...
Najednou se prudce posadil... vyděšen k smrti. Vyděšeně se prudce probudil celý mokrý od potu. Srdce tlouklo jako na poplach... Zahleděl se do stropu...Byla půlnoc.... Najednou nad svou postelí zahlédl ono stvoření... ano to tajemné stvoření...Podala mu ruku a on omámen její mrtvolnou krásou a tím vším zmatením natáhl k ní tu svou.... a ona ho odvedla na místo kde byla uvězněna... mezi životem a smrtí...
Jeho tělo padlo k zemi...srdce naposled zatlouklo... jeho duše se vytratila... Zemřel a odešel s ní do věčných pekel...


3. Ze záhrobí
Adriana. Jmenovala se Adriana Lowesowá... žila v kryptě na jednom místním hřbitově... Měla odděné černé korzetové šaty až na zem...dlouhý černý závoj, který ji zakrýval obličej...lolita kloubouček ve vlasech...měla dlouhé bílé vlasy až na pas...měla mrtvolně bílou plet a červené zářivé oči, které byli černě orámované a černé rty... Ze své rakve vylézala jen po setmění... potulovala se po hřbitově a vyhlížela svou obět... Chůzi měla jako duch... Ale byla démon noci...dítě noci... k dáblovy se dala po smrti své jediné lásky... Má v sobě obrovskou bolest. Je samotářská a uzavřená. Po smrti Maria Lowese jejího manžela se kterým žila 50 let prodala duši dáblovu... ted je démon, který přináší dáblovi oběti a živí se krví... Její duše je mezi životem a smrtí... není živá ani mrtvá... Bloudí ve světě temnoty... Jednoho večera se na onom hřbitově zjevil jeden vlkodlak, který sem zabloudil z dalekých končin... Když Adriana zrovna bloudila po hřbitově... napadl ji... Prokousl ji hrdlo... a rozerval ji na kousky... a její srdce sežral.... ale pak začal litovat...
Zmizela na onen svět... Do pekel věčných...

cute dog

1. října 2017 v 3:39 | Eleanore Inkake Samathe Lune |  Picture creepypasta